BUDO SPORT

Nakupujte v širokej ponuke potrieb pre bojové umenia a športy…

Franck NOEL  – Fragmenty dialogu o dvou neznámych

Cena knihy: 10 EUR

Francouzský učitel Franck Noël je jedním z nejvýznamnějších evropských učitelů aikidó v současnosti – je držitelem 7. danu a titulu shihan. Více než dvacet let byl technickým prezidentem francouzské organizace FFAAA, vede semináře po celém světě a od roku 1994 jezdí pravidelně dvakrát ročně do České republiky a Slovenské republiky.

I když je vyučování Francka Noëla velmi technické a jeho hodiny jsou doslova tvrdou dřinou na tatami, jeho kniha je textem o aspektech aikida, které se ukrývají za každodenním cvičením technik. Jednotlivé kapitoly jsou opravdu fragmenty – úlomky mnohoznačné reality aikida, odrazy (reflexí) osobní zkušenosti, úryvky rozhovoru o dvou neznámých…

O jakých neznámých to ale podnadpis knihy mluví?

Neznámé

Aikidó je komunikace.

Cvičit aikidó znamená ztvrdit vůli komunikovat, a to dokonce i v tom nejhorším případě, kdy se nás partner snaží zničit popíráním naší existence.

Ale co říct?

A jak to říct?

Jaký jazyk máme zvolit a co chceme říct?

Cvičení aikidó není vlastně ničím jiným než dialogem, který se snaží tyto dvě neznámé odstranit.

Franck Noël volí ve své knize jazyk téměř poetický – jak jinak ale zachytit prožitek umění než jiným uměním? Nečekejte proto technický manuál, ale spíš provokující, proměnlivý, živý a často i zábavný text. Text, který inspiruje, nastavuje zrcadlo a podněcuje k vlastním úvahám.

Džentlmen

„Džentlmen je člověk, který umí hrát na dudy, ale nehraje,“ říkají Angličané.

Řeč je o touze projevit se a o sebeovládání, energii a její kontrole, osobním rozvoji a společenské povinnosti…

Paralela se sama nabízí: „Aikidóka je člověk, který vám může rozbít hubu (pokud na něj zaútočíte)… ale neudělá to.“

Skutečně je to tak?

Vždyť je to jako zasít a nesklidit, neustále vytvářet nové příležitosti a následně jich nevyužít, násilně přestat tam, kde vše začíná… je to jako zastavit pěst těsně před nárazem, škrtit a nesmět přitom uškrtit.

Sebeovládání zasluhuje obdiv, to jistě, ale to utrpení!

Máme pocit, že pro kompenzaci naší frustrace nezbývá nic jiného než si trochu anebo úplně vytvořit vnější, hypotetickou (tedy nereálnou) „realitu“, v níž je vše dovoleno, kde nám závažnost a naléhavost situace dovoluje překročit všechny meze a dopustit se veškerých excesů. Jakýsi panenský prostor, jenž se nachází vně civilizace a v němž se dudy mohou rozehrát skutečně naplno…

Potlačená nespokojenost a zetlelé násilí však vytvářejí kompost, z něhož nakonec mohou vzejít jen podivné existence.

A v něčem takovém technika aikida své kořeny zcela jistě nemá.

Pohyb je zde naopak úplný, nenásilný, avšak nekompromisní a zcela rozvinutý. Aikidóka se snaží podchytit všechna problematická místa, zabraňuje nebezpečným pádům a rozkrývá nepřehledné situace.

Do dobré techniky aikida se lze zcela ponořit, můžeme při ní odložit falešnou cudnost a nestydět se za ni. A náš partner tím nebude šokován, otřesen či ponížen. Naopak, bude pociťovat euforii a vděk.

Kdo je tedy aikidóka? Přece džentlmen, který umí hrát na dudy, hraje na ně bez přestání a vám se to dokonce líbí.

Přes padesát podobných, kratších i delších kapitol, je proložených fotkami, které ještě umocňují hloubku, do které nás autor vede. Pokud se necháme vést, fragmenty nám odhalí překvapivě ucelený obraz – mapu míst, které jako aikidisté během své cesty navštěvujeme a úhel pohledu, ve kterém z každodenní tvrdé dřiny probleskuje světlo umění.